Soumrak kytar ze zastaváren? Jack White s kytarou EVH

main-image

Americký kytarista a zpěvák Jack White, který se proslavil zejména s kapelami jako The White Stripes, The Raconteurs nebo The Dead Weather, aktuálně vydává nové sólové album a vyráží na turné. Promo fotka Whiteovy aktuální kapely nechá laika chladným. Kytaroví geekové však ihned zpozorní. Co to má sakra za kytaru? Jack White, který se proslavil s plastovými kytarami Airline z 60. let a po většinu své kariéry hrál na obskurní vintage nástroje, které by člověk hledal spíše jako dekoraci v nějaké zapadlé zastavárně, se vyfotí se signature kytarou Wolfgang Eddieho Van Halena, ikony metalového shredu? Nad důvody a možnými důsledky se zamyslím v několika následujících odstavcích. Nový arzenál Jacka White rozhodně není žádná „breaking news“, která by obrátila hudební průmysl naruby. Ale mě to dovedlo k úvaze nad tím, jestli bychom my kytaristi neměli všichni tu a tam vystoupit z mantinelů, které jsme si sami vytyčili.

The White Stripes debutovali se svým prvním eponymním albem v roce 1999. Následovaly desky De Stilj, White Blood Cells a čtvrté album Elephant z roku 2003 už si vydobylo přední příčky světových žebříčků. Zejména díky dnes už klasickým hitům jako Seven Nation Army (ať hodí kamenem, koho tou melodií nikdy nešikanoval nějaký kytarový začátečník někde na mejdanu) nebo The Hardest Button to Button (tenhle song se objevil seriálu The Simpsons!). White Stripes obráželi svět křížem krážem a image Jacka White byla pevně spjatá především s červeno-bílou kytarou Airline Montgomery Ward JB Hutto vyrobenou z materiálu res-o-glass, tedy vlastně z plastu. Když zrovna neměl tuhle, byla to nějaká jiná kytara, která splňovala podmínku „vintage“, „rare“ nebo „weird“, popř. kombinaci všech tří faktorů.

Od té doby uplynulo už dost času. Na scéně se proslavily také další retro znějící kapely, třeba The Black Keys, jejichž frontman Dan Auerbach si taky vždy dával záležet na tom, aby jeho kytary vypadaly buď jako z muzea rhythm and blues nebo jako z popelnice. Ze shánění nejdivnějších starých kytar se pro mnohé kytaristy stal životní styl. Známe to i z Česka. Po revoluci místní kytaráři montovali do kytar Jolana Grazioso dvojzvratná tremola, protože ty kytary byly v podstatě bezcenné a nikdo je nechtěl. Dnes takovou kytaru skoro neseženete a když už, bude stát klidně ke sto tisícům. Kdo sleduje bazary dlouhodobě, nemohl si nevšimnout, jak letí ceny také ostatních Jolan stále výš a výš. Podobně je tomu se starými německými, japonskými a samozřejmě také americkými kytarami. Čím starší, tím lepší (a dražší).

Ani mně osobně se toto nevyhnulo.  Před pěti lety jsem si z USA dovezl plastovou kytaru Supro Belmont z roku 62, nápadně podobnou té Whiteové. Jolan se u mě také pár vystřídalo, prostě mám tu fetiš rád.

A věrozvěst této retro mánie se nechá vyfotit s kytarou Wolfgang od EVH, značky neodmyslitelně spjaté s Van Halen, značky, která dnes prodává legendární metalový aparát 5150. Proč? V rozhovoru pro časopis Rolling Stone se nechal slyšet, že ho zaujal rozhovor s Eddiem o jeho nové signature kytaře, kde tvrdil, že chtěl kytaru, která se s ním nebude prát. „To byla ta magická slova, se kterými jsem totálně nesouhlasil. A přesně proto jsem si tu kytaru vybral,“ uvedl White.

Eddie Van Halen na svých kytarách rád zdůrazňuje univerzálnost jejich využití. Prostě jsou to dobře udělané kytary pro kohokoli, kdo chce, aby jeho nástroj dobře artikuloval a na který se dobře hraje. Přesto by asi nečekal, že s jedním z jeho modelů uvidí na pódiu zrovna Jacka Whitea. Ten kytaře složil zajímavý typ poklony: „Proboha, kdyby mi tak někdo býval řekl, jak blbě se na ty mizerné staré kytary vlastně hraje. Já to nevěděl.“

Nechme se překvapit, jak dlouho White s Wolfgangem vydrží. Třeba je to začátek konce celé téhle retro-guitar éry. Nebo ještě jinak: Třeba je to jen nějaký sofistikovaný meta-humor. Třeba si z nás všech prostě výběrem té kytary dělá prdel.  Ale asi to ani tak moc podstatné. Spíš mě celá tahle věc přiměla k zamyšlení, jestli to věčné lpění na nějakém specifickém stylu nebo konkrétním typu kytary není naprosto kontraproduktivní. Keith Richards, hráč neodmyslitelně spjatý s telecastery, taky na konci 80. let jezdil turné s kytarou Music Man Silhouette, což je takový stratocaster na steroidech s floyd rose tremolem, kytara stvořená pro ty nejrychlejší sólisty ze všech. No a co.

Ještě když mi bylo 20, neuměl jsem si představit, že bych někdy vyměnil humbuckery za singly. O pár let později jsem si koupil prvního strata, loni k Vánocům jsem si nadělil první tele. S ultra slabými snímači! Hraje se na to úplně jinak, zní to úplně jinak. A především já na to hraju úplně jinak. A obávám se, že přesně v tom to celé vězí. Dokud bych hrál pořád na ty stejné kytary, napadaly by mě stále stejné motivy. Občas to chce jít chvilku úplně jinudy.

Schválně se zamyslete, jakou kytaru byste nikdy nechtěli a proč. Dobře si ji zapamatujte, protože kdo ví. Třeba se za pár let přistihnete, jak si na ni zapínáte hlídacího psa tady na Muzaru a nemůžete se dočkat, na jakou muziku vás ta kytara vlastně přivede. Co kytara. Hádám, že pro bubeníky, basáky a vůbec všechny muzikanty to platí úplně stejně.

Všem muzikantům, co dočetli až sem, přeju nespoutanou jízdu světem gearu. Hlavně si nic nezakazujte „protože tyvole to se nehodí.“


Určitě se vám hlavou honí spousta vašich vlastních úvah spjatých s hudebním gearem. Podělte se o ně s ostatními tady na Muzaru. Napište mi. Nebo se přidejte do stejnojmenné skupiny na Facebooku, můžeme se o tom pobavit třeba tam. Budu se těšit.

O autorovi:

Hugo je kytarista a zpěvák kapely The Hops Party, předtím hrál v crossoverových Morokweng. Kytarový gear mu sebral značnou část jeho dosavadního života. Taky píše na Muzar, ale to je asi evidentní.

 

Muzar - tvůj nový komunitní hudební bazar

Muzar.cz logo

Inzeráty

Články

Muzar.cz logo
Aplikace se načítá ...