Rozhovor: Kostěné komponenty výrazně zlepší zvuk kytary

main-image

Řada kytaristů je posedlá svým zvukem. Zkouší kytary z nejrůznějších typů dřeva, různé tvary kytar, električtí hráči pak vedou nekonečné spory o snímačích, zesilovačích, reproduktorech, efektových krabičkách. Vyzkoušeli jste však někdy tuning svého nástroje pomocí komponentů vyrobených z kosti? Poznáte vůbec ten rozdíl? Rostislav Přindiš, kytarář ze Sokolova, který s těmito komponenty pracuje už řadu let, tvrdí, že rozhodně ano. V našem rozhovoru jsme spolu téma do hloubky probrali a já teď přemýšlím, na kolik kytar si nechám kostěné ořechy, sedla nebo kolíčky vyrobit.


Jaký je nejtypičtější materiál, ze kterého se vyrábějí ořechy (nulté pražce), sedla a kolíčky pro akustické kytary? 
V dnešní době je nejtypičtějším materiálem plast. Důvod je jednoduchý. Plast se snadno vylisuje do formy a komponent je hotový. Plastových materiálů je spousta druhů, a protože většina z nich je velmi lehkých a v zásadě nekvalitních, byl vyvinut materiál zvaný TUSQ, neboli umělá slonovina. To je tvrzený plast lisovaný pod vysokým tlakem. Pořád je to ale plast. Před nástupem umělých hmot se tyto komponenty vyráběly z kosti. Vyrábí se pořád, ale najdeme je spíše na těch nejdražších, mistrovských kytarách. Zajímavé však je, že i současní renomovaní výrobci kytar, jako je třeba Taylor, stále používají plasty, byť třeba ty kvalitnější, jako je již zmíněný TUSQ. Důvod je prostý – snadno se to vyrábí, a tedy je to levné. 


Po výměně těchto komponentů se zvuk kytary změní. Ok. Ale jak moc? Poznám ten rozdíl na první poslech? Který komponent bych měl vyměnit jako první? 
Kostěné komponenty zvuk kytary samozřejmě zlepší. Nejvíce je rozdíl poznat u akustických kytar, kde největší rozdíl ve zvuku udělá kostěné sedlo v kobylce kytary. Kostěné kolíčky a nultý pražec bych dal tak na roveň. Osobně jsem to testoval na mnoha kytarách, vyrobil jsem toho pro potřeby „hledání správného zvuku“ mraky. Na youtubu je řada videí, kde mezi sebou jednotlivé materiály srovnávají, ale většinou to není příliš vědecky objektivní. Objevil jsem na internetu také měření, kde srovnávají materiály na spektrálním analyzéru, kde porovnávají frekvence. Nejvíce se to projeví na vyšších harmonických tónech, které kost přenáší nejlépe, a také na konkrétnosti basových frekvencí, kdy basy nejsou tak kulaté, ale jsou poněkud tvrdší a zřetelnější. 
Třeba TUSQ má relativně jasný zvuk, protože má „jakoby“ zvýrazněné vyšší středy. Ale ono je to spíš tak, že má potlačené ostatní frekvence. Kost mi oproti tomu přijde vyrovnanější a zvukově přirozenější. Záleží samozřejmě také na tom, jaká je to kost, z jakého je zvířete, jak je hustá a jak se řízne. Třeba velbloudí kost je tvrdší než hovězí a má také své zvukové aspekty. 
Rozdíl v ceně je oproti plastu je samozřejmě značný, protože vyrobit přesně na míru třeba ten nulťák z kosti je i pro zkušeného kytaráře práce třeba na dvě hodiny. Výroba sedla už je o něco jednodušší. 

Naprosto přesná velikost je klíčová
Naprosto přesná velikost je klíčová


Jaký typ přírodní kosti byste doporučil? Kolik to tak stojí?
U sady kostěných doplňků na akustickou kytaru počítejte tak 1000 – 1300 Kč. Myslím, že hovězí kost už je dostatečně kvalitní materiál. Kdo chce investovat víc, může si koupit sedlo třeba z velbloudí kosti, která je ještě tvrdší. Podle mého názoru je hovězí kost dostatečně kvalitní. Je to super materiál.


Je lepší koupit si to v obchodě nebo si to nechat vyrobit přímo na míru? 
Není tak jednoduché správně usadit a seřídit ořech. Klíčová je výsledná výška strun. Když struny sedí příliš vysoko, na pražci se pak promačkávají, tón je posazený výš a kytara neladí (zejména v prvních polohách). Když bude ořech naopak příliš nízký, struna si hned škrtne o pražec a je to celé v pytli. Můžete ořech vyhodit a začít znova, protože ořech nemůžete ničím podkládat. To musí být kost přímo na dřevo. Ani kousek starého lepidla tam nesmí zůstat. Všechno očistit. Maximálně, pokud tam ořech málo drží, můžeme nanést na střed malou kapičku vteřinového lepidla. Lepší ale je nedělat ani to. Neříkám tím, že si to člověk nezvládne osadit sám. Záleží však, jak je šikovný.


Kdybych se kousnul a chtěl si kostěný ořech vyrobit sám, zvládnu to bez větších předchozích zkušeností? Prostě si dojdu k řezníkovi, vyžádám si hovězí kost a z té to pomocí pilníků postupně vybrousím? Nebo je to náročnější? 
Kost od řezníka se musí správně připravit. Musí se nejdřív dokonale odmastit a vybělit. Pořád je to biologický materiál. Když se koupí kost od řezníka, kost už sice není živá, ale nějaké biologické procesy v ní pořád jsou a je potřeba je zastavit, protože jinak by to mohlo začít plesnivět. Co se týče samotné výroby, je potřeba mít na paměti, že kost je velmi tvrdá. Ne každý na to má tu správnou pilku a správné nářadí na opracování. Kytaristům nic nebrání, aby si to zkusili vyrobit sami, ale není to tak úplně jednoduché a není to pro každého.
 

Hovězí kost a výsledné produkty
Hovězí kost a výsledné produkty

Jaké jsou další materiály, ze kterých se komponenty pro kytary vyrábějí? Jaké mají specifické vlastnosti?
Mimo materiály, o kterých jsme se bavili, stojí za zmínku ještě třeba mosaz nebo bronz. Ty materiály jsou si velmi podobné. Zde snadno poznáme rozdíl ve zvuku i u elektrických kytar nebo baskytar, kde ořech z mosazi nebo bronzu má opravdu něco do sebe. U akustických kytar se mi osobně několikrát potvrdilo, že bronzové kolíčky prodlužují sustain nástroje. Nejenže zvuk je brilantnější a konkrétnější, ale frekvenčně zní kytara plně podobně jako třeba právě u kosti. Delší sustain to má proto, že kolíček z kovu je poměrně těžký. Tím, že více zatíží desku kytary (samozřejmě za předpokladu, že je kytara správně navržena a vyrobena), kmitání má delší setrvačnost. 
Dávat bronzový ořech na akustickou kytaru z mého pohledu nemá valný význam. Rozdíl po výměně kolíčků však poznáte ihned. 

Týká se to jen akustických kytar nebo bych si měl vytunit také elektriku? Poznám vůbec ten rozdíl?
U elektrické kytary změnu ořechu poznáte. Zároveň je ale důležité si uvědomit, že její zvuk ovlivňuje také řada dalších faktorů – od volume na zesilovači, jeho nastavení, použité snímače, kabely, efekty. Vždyť to znáte, jaká je to alchymie. To hodnocení je zde velmi pocitové. Poznáte to ale při hře „nasucho“. Zvuk je na první poslech hlasitější a čitelnější. Právě díky tomu, že se lépe přenášejí alikvotní tóny. 
Mnohokrát jsem se setkal s názorem, že jakmile strunu zmáčknu na pražci, ořech je vyřazen z provozu, a tedy na něm nezáleží. To je nesmysl. Na kytaře je několik bodů. Prvním je ladicí mechanika, následuje ořech, pak pražec a nakonec kobylka. Když se struna zmáčkne na pražci, ta síla nezůstane viset na hráčově prstu. Mechanika i ořech tam mají nadále svůj význam. Dokonce jsem si mnohokrát ověřil, že když je na hlavě kytary těžší mechanika nebo když se tam přidá závaží, prodlouží se tím sustain nástroje. Třeba na kytaru, na kterou jsem odehrál své bigbítové období, jsem si odlil závaží z cínu, které jsem přišrouboval k hlavě. Ten rozdíl byl opravdu znát. 

Na jedné své elektrice mám dvojzvratné tremolo, kde mám místo ořechu kovové zamykací mechaniky, imbusové šrouby atd. Jak moc to má z Vašeho pohledu negativní dopad na rezonanci strun? Existuje zde nějaká kostěná alternativa?
Je jasné, že tady žádná kostěná alternativa neexistuje. Struny se musí napevno zamknout, a to se bohužel jinak než přes železo udělat nedá. 
Mám z našeho rozhovoru dojem, že se jím táhne taková červená nit s nápisem „smrt plastu.“ Chápu to správně? 
Jasně, smrt plastu! (smích) Plasty patří do tříděného odpadu.  Čtenářům tohoto rozhovoru bych doporučil takový test, který si můžou sami vyzkoušet doma. Jděte do koupelny, zavřete se tam a na dlaždičky pusťte ten materiál, který vás zajímá, a poslouchejte, co se děje. Když pustíte plast, nestane se prakticky nic. Když pustíte kost, koupelnou se to rozezní nesrovnatelně více. Stejně ten rozdíl funguje na kytaře.



Rostislav Přindiš (*1969)

Kytarář ze Sokolova, který má za sebou pestrou hudební historii. Od dětství hrál na mandolínu a tím, že nebyl v době hluboké totality k dostání slušný nástroj, začal se zabývat úpravou a vylepšováním zvuku strunných nástrojů. Říká, že Husák ho donutil vyrobit si kytaru i mandolínu. „Ještě dnes se někdy budím hrůzou při vzpomínce na své první nástroje a fakt nechápu, jak jsem nato mohl hrát," dodává. Po vojně začal aktivně hrát také na elektrickou kytaru. Nějaký čas také „za čárou“ v Německu v profi kapele. Zvukem ve všech jeho podobách se zabývá celý život. Stavbě nástrojů, tuningu a hraní se v současné době věnuje spíše jen jako časově náročnému a nákladnému koníčku. Kromě nástrojů a hraní se jeho velkou láskou stala stará lampová komba a kvalitní analogová studiová a hifi technika.   

Trochu dalšího čtení o této problematice

A trocha seriózní vědy v angličtině
 

Muzar - tvůj nový komunitní hudební bazar

Muzar.cz logo

Inzeráty

Články

Muzar.cz logo
Aplikace se načítá ...