Rozhovor s The Atavists o gearu na nové desce

main-image

Královéhradecká kapela The Atavists patří momentálně k nejvýraznějším kytarovkám na české klubové scéně. Fuzzové riffy se proplétají s ujetými melodiemi starých německých synťáků, vše balancuje někde mezi hutným stonerem, surfem, postmoderní poklonou klasickému rocku 60./70. let a takovým tím pop rockem, který byste si klidně dokázali představit v mainstream rádiu. Protože kluky dobře znám, a tedy jsem věděl, jakých čuňáren se ve studiu běžně dopouští, rozhodl jsem se vyzpovídat jejich frontmana Adama Krofiana, jednoho z největších gear maniaků, jakého jsem kdy poznal, o gearu na jejich nové desce Lo-Fi life, která vyšla začátkem března.
 
 
Producent Amák ve svém studiu

Adame, vaši druhou desku Lo-Fi Life jste se rozhodli natočit ve studiu Golden Hive u producenta Amáka. Proč právě tam?

Vždycky se mi líbilo, co Amák dělá a vlastně jsem z jeho portfolia neslyšel ani jednu spatně znějící nahrávku. Vybírali jsme mezi několika místy, kde jsme chtěli desku natočit, když se nám ale ozval Amák, řekli jsme si, že to minimálně zkusíme. Po prvním zkušebním náběru základu na Wrong nám bylo jasný, že tam uděláme celé album – už v surovém náběru byl ten zvuk úplně boží, a navíc se nám hrozně líbil Amákův přístup. To, co ve finále zůstalo na desce, je mimochodem ten první zkušební náběr.

 
Vaše muzika vždycky hodně stála na experimentech se zvukem. Bylo od začátku vaším záměrem, že to
Hlavní synťáky The Atavists

celé postavíte na východoněmeckých synťácích? Nebo to přišlo až později?

Úplně prapůvodně ty klávesy nebyly z NDR, nýbrž z Itálie – na první desce hodně hraje prehistorický combo organ Crumar T1, který jsme ale časem kvůli jeho vysoké poruchovosti nahradili právě Vermonami a Weltmeisterem z NDR. Nicméně je pravda, že o zvuku kláves jsme měli jasno hned od začátku, v podstatě porad jedeme podle modelu, který jsme si vytkli hned na začátku.

 

Přejděme ke gearu: Ty jsi kytarista, kterému rukama prošla už celá řada kytar od těch nejdivnějších šlupek z popelnice po vintage fendery. Na jaké kytary jsi nejvíc nahrával a proč? Zůstaly některé kytary ve studiu naopak na ocet?

V podstatě jsem nahrával na všechny kytary ze své stáje, úplně nejvíc jsem hrál na dvě kytary – Fender Jazzmaster z roku 1972 a Ampeg Dan Armstrong. Jazzmaster je slyšet primárně na písničkách ve standardním a drop D ladění, Ampeg je pak na těch podladěnějších.  Tu a tam jsem ale vrstvu nebo vyhrávku přitočil na kytaru, která mela záměrně odlišnou barvu než tyhle dvě kytary – hodně jsem toho vrstvil na Jolanu Diskant z roku 1960, kterou jsem do studia původně přinesl hlavně kvůli natáčení zpětné vazby, ale nakonec se ukázalo, že ten

Hlavní studiový arzenál
surový a divný zvuk se dobře pojí právě s tím Jazzmasterem. Něco je i na můj překopaný Fender Mustang z roku 65 (Changes) a na sólo ve Wrong jsem použil Godin Radiator. Oproti živému hraní jsem moc nepoužíval Gibson Flying V, vlastně je na něj nahraný jen celý Stranger a část kytar v Beat My Heart Out, tam je to jen kvůli tomu, že mi uprostřed druhého refrénu na Ampegu praskla struna a ja nechtěl ztrácet čas s výměnou :) Oproti první desce jsem mnohem míň používal Stratocastery, na Strat je nahraný jen Florida Man a sólo ve Waiting For You.
 
Co aparáty? Na co všechno jste točili? 
 
Skoro všechno je natočené pres moje letité kombo Mesa/Boogie Mark I z konce sedmdesátých let a prehistorické kombo Hohner Orgaphon MH25. Na tu Mesu hraju od svých 16 let, je to hrozně specifický aparát, vlastně spíš víc hot-rodded Fender než klasická Mesa, ale nedám na něj dopustit – dokonce uvažuji, že bych časem koupil ještě jeden kus. Hohner je zase zajímavý tím, že to vůbec není kytarový aparát. Má to tranzistorový preamp, lampový konec a nějaký širokopásmový AlNiCo reprák – díky tomu strašně divně zkresluje. Sám o sobě zní úplně šíleně, ale s tou Mesou se pojí dohromady úplně perfektně. Samozřejmě se to ale neobešlo bez problémů, vzhledem k tomu, že ten Hohner je někdy z konce 60. let a ve studiu běžel porad na plno, párkrát se z něj zakouřilo a museli jsme ho porad hlídat, jestli s ním něco není. Občas v něm začalo něco bzučet nebo rachtat, je to dobře slyšet třeba na začátku Wrong, takové praskaní v kytaře – nám se to ale tak líbilo, že jsme to na finální nahrávce nechali.
 
Adamův dustboard

Zvuk těch kytar je často dost zprasený. Prozradíš, jaké krabičky hrály prim?
 

Používal jsem svůj live pedalboard, primární zkresleni se bralo často z kombinace několika krabiček – většinou to byl Scuzz od KHDK, Jimi Hendrix Fuzz Face s ekvalizérem v sérii a MXR Micro Amp. Na některý party jsem ty zkreslovací krabičky mel zapnuté i všechny najednou, do toho vlastně zkreslovaly neustále oba zesilovače, přes které jsem hrál, a párkrát jsme ty kytary napálili ještě postprodukčně. Zkresleni není nikdy dost. Veškeré modulační efekty, delaye a synťáky jsem hrál pres Line6 M13. Třeba většina synth ploch v One Of My Kind je právě na kytaru pres Line6.

 
Na jaký nejdivnější vykroucený zvuk na desce jsi nejvíc pyšný?
 
Zmiňovaná mezihra v One Of My Kind. Zatímco klávesový part byl původně zamýšlen jako odkaz na Konvergencie od Collegia Musica, s kytarovými plochami jsem se dost vyřádil – část jich vznikla už při nabíraní živých základů s bicíma, nicméně většinu jsem udělal tak, že jsem s kytarou vkleče házel po podlaze režie. Někde to máme i na našem Facebooku jako video z natáčení. ( https://www.facebook.com/Krizek/videos/10210915119936106/ )

Možná ne každý ví, že přestože naživo hraje basové linky Martin Křížek na klasický Fender Precision, ve studiu točíte většinu basových linek na různé obskurní synťáky. Jak tenhle nápad vznikl? Hrají synťáky líp než Fender s Ampeg?
 
Synth basa je na desce účelně – na první desce vlastně není baskytara vůbec, tady jsme ji použili už tak v 30 % nahrávky. Ono jde o to, ze klasickou baskytaru používá každá kytarová kapela. Tím, že používám místo baskytary analogový synth, se ten zvuk posouvá trochu jinam. Není to ale změna, které by si každý na první poslech všimnul, nicméně kdybych udělal AB test, tak je to slyšet dost jasně. Původně jsme používali na basové linky zmiňovaný Crumar T1, nicméně protože se těsně před natáčením basy do většiny písni opět pokazil, došla mi trpělivost a rychle jsem si na natáčení basy vypůjčil od mého kamaráda Lukáše Chromka Minimoog Voyager. Napřed jsem z toho byl vyděšený, jelikož těch moznosti je oproti křápům, na které jsme zvyklí, nepřeberné množství, ale asi během hodiny jsem nakroutil skoro totožný zvuk jako na tom Crumaru.
 
Přejděme k těm synťákovým lead linkám na desce. Myslím si správně, že to jsou všechno nějaké vintage evropské křápy? Na co se točilo nejvíc?
 
Takový ten klasicky lead synth zvuk, co je slyšet, je bud Korg MS-10 nebo již zmiňovaná kytara pres Line6 M13, oboje do kytarových aparátů. Jinak jsme většinu natočili na Weltmeister TO200/5, přičemž při nahrávaní sóla do Florida Man se nám podařilo odpravit oba kusy, kterými disponujeme :) naštěstí jsme už měli v tu chvíli skoro všechno hotové. V Changes jsem naschvál nepoužil Weltmeister, ale Farfisu VIP 210, protože na hodně podobný model jsem natáčel demo a ten specifický Farfisa zvuk mi tam pak chyběl.
 
Brali jste to linkou?
 
Klávesové nástroje hrajeme zásadně přes kytarové aparáty, Všechno jsme nabírali pres 1x12 openback bednu s Celestion AlNiCo Gold a jako zesilovač jsme používali buď vintage hlavu Roost, nebo Randall RM100 s moduly od Salvation Mods.
 
Kytarové zátiší v Golden Hive

Amáka jste si pochvalovali, že je všemu otevřený. Můžeš vypíchnout pár opravdu netypických studiových fíglů, kterých jste se při nahrávání Lo-Fi Life dopustili?
 

Amák je naprosto boží. Nikdy jsem nezažil tak příjemný natáčení, jako právě s ním v Golden Hive. Hodně mě bavilo, když jsme reampovali bubny ve Florida Man pres mikrofonicky snímače zmiňované kytary Jolana Diskant. Pak taky ta výše zmíněná performance s kytarou na podlaze …  Třeba rytmiku do songu Lo-Fi Life jsme natáčeli z analogových samohrajek Casio MT pres páskové echo Echolette do přehuleného preampu API. Tuhle performance si pamatuju dobře, protože jsem musel celou stopáž písně držet tlačítka DISCO a BRIDGE na tom Casiu. V Beat My Heart Out jsem zase chtěl do druhé sloky kastaněty, aby to ještě víc evokovalo Phila Spectora, jenže jsme nesehnali ani kastaněty, ani nikoho kdo by na ne dokázal nějak smysluplně hrát – vzali jsme proto nějaký dvě rozbitý rolničky a házeli s nimi o zem. Po nějaké té digitální manipulaci to nakonec zni docela přesvědčivě.

 
Debut The Atavists s názvem Bad Times jste ještě nahrávali ve zkušebně, kdy bicí byly naklikané v počítači. Na všechno jste tenkrát měli tolik času, kolik jste potřebovali. Kdybys to měl zpětně srovnat, vyhovuje ti víc ten klid a volnost DIY přístupu, nebo právě ten časový bič, když víš, že každý požadavek na změnu mixu a každá snaha něco ve studiu přearanžovat se okamžitě negativně projeví na výsledném účtu za desku?
 
Ja ten bič naopak oceňuju, debut jsme totiž nahrávali celkem natřikrát a už bych to takhle nikdy nechtěl dělat. Ta přemíra času byla vykoupena tím, že se furt něco sypalo – u Amáka nám taky sice každou chvíli přestaly hrát klávesy nebo začalo hořet kombo, ale neřešili jsme, že v půlce náběru začala zlobit šnůra, že vedle ve zkušebně má zkoušku kapela libující si v mikrotonálním zpěvu nebo že třeba nejde proud. Vzhledem k tomu, že na všechny skladby byly hotové předprodukční dema s naklikanými bicími a zhruba polovinu songů jsme už hráli nějakou dobu na koncertech, potřeba přearanžovávat byla naprosto minimální. Ve výsledku jsme byli hodně spokojeni i s míchačkou, u které jsem s Amákem trávil osobně dost času a probíhala poměrně plynule. Za mě je ten pomyslný tlak lepší, protože to aspoň člověka vybičuje k nějakým výsledkům a necrcá se s tím kdovíjak dlouho – sice jsme si za ty peníze mohli koupit slušný mikrofon a nahrát to zase DIY, ale chtěl jsem protentokrát zvolit trochu víc profi přístup a na zvuku desky se to podle mě odrazilo.
 
Adam se svým Van Mustangem

ADAM KROFIAN (*1987)
Gear maniak z Hradce Králové, který před The Atavists působil třeba v The Coolers, Snowpunx Orkestra nebo v sólové kapele Tomáše Hajíčka. Odmala se věnoval zejména hudbě a IT, celou svoji teenage éru strávil s kytarou v ruce a zdokonaloval se ve shredování. Následující roky trávil vesměs audio produkcí (od scénické hudby po reklamy na sekačky) a studiovou i live praxí. V současné době se na hudebním poli věnuje zejména The Atavists, od kterých si občas odběhne v rámci studiové spolupráce k jiným projektům, například poslední desce Bruna Ferrariho.


Máte s vaší kapelou taky zajímavé zkušenosti ze studia? Ozvěte se nám. Rádi vám pomůžeme podělit se o vaše zážitky s ostatními tady na Muzaru! 

Muzar - tvůj nový komunitní hudební bazar

Muzar.cz logo

Inzeráty

Články

Muzar.cz logo
Aplikace se načítá ...