Jak se měří Standard v USA a v Mexiku

main-image

 

Když se řekne elektrická kytara, nezáleží příliš mnoho na tom, jste-li hudebním znalcem či přímo muzikantem, anebo laikem, který kytaru nikdy neměl v ruce. Jen málokdo si totiž po vyslovení těchto dvou slov vybaví něco jiného než nezaměnitelnou siluetu Fender Stratocaster, případně tvary jeho o něco málo staršího bratra Fender Telecaster. Když Leo Fender po druhé světové válce obě kytary uvedl na trh, těžko mohl očekávat, že se z jeho koncepce a designu stane kytarový kánon, který přes větší či menší, po desetiletí se táhnoucí úsilí o jeho kopírování a napodobování, nebyl a zřejmě ani nebude překonán. Vstupem Stratocasteru na hudební scénu se vlastně definovala elektrická kytara, ale zároveň se také v určitém smyslu vyčerpala, jakoby vyslovila, čím vším jakožto hudební nástroj může být...

 

Jednotlivým aktérům zápasu, odehrávajícího se uvnitř hudebního průmyslu tak od začátku nezbývalo nic jiného, než se utkávat na bojišti vytvořeném Leo Fenderem, a to jeho vlastními zbraněmi. Od začátku tedy nešlo o to být nový a výjimečný, z tohoto privilegia těžila pouze značka Fender. Naopak, měřítkem úspěchu se de facto stala míra, do které se podařilo Fenderův nástroj napodobit - nikdy však překonat. To pochopil i sám Fender, který začal kopírovat sebe samotného - ať již prostřednictvím nejrůznějších Reissue či Custom modelů, anebo založením značky Squire, která v současnosti produkuje větší obrat než samotný Fender.

 

Pokud bychom chtěli najít to, co dělá Fender jedinečným originálem, a co jej odlišuje nikoliv od jeho napodobenin a kopií, ale také od ostatních levnějších Fender modelů, musíme patrát po Fenderově vlajkové lodi, kterou bezesporu tvoří řada Fender American Standard. Co tedy onen americký standard je? A jak je možné, že lze zakoupit dvě kytary Fender, které se budou lišit v tak podstatných vlastnostech, jako je materiál těla, menzura či počet pražců, a zároveň budou obě oprávněně používat název American Standard? V čem se onen americký standard opravdu liší od amerických standardů vyrobených v Mexiku, potažmo v Japonsku? Je to jen v nápisu „Made in ...“? Pro naše potřeby bude stačit srovnání Fender American Standard vyrobeného v USA a kytary vyrobené divizí v Mexiku. V tom případě je jasné, že odpověď zní ne.

Pokud by se ovšem člověk dožadoval konkrétních parametrů, příliš by nepochodil – a to ani ve světě internetu. Většina stránek, které nám vyhledávač nabídne, jsou pouze amatérské počiny, ve kterých autoři prezentují zvuk výše zmíněných modelů a navzájem je porovnávají. To je však většinou nedostačující, protože takový posudek je jednak podmíněn subjektivním vkusem, ale také herním projevem autora a v neposlední řadě i samotnou (ne)kvalitou záznamu. Na základě takových kritérií je pak těžké činit jakékoliv závěry. Ani na oficiálních stránkách Fender se toho moc nedozvíme. Jakkoliv jsme zahlceni parametry nejnovějších modelů, je poměrně těžké se v nich zorientovat a najít, který z nich je oním standardem. Jediné, co je poměrně užitečné, je aplikace, která pomáhá při identifikaci nástroje na základě zadání sériového čísla. V takovém případě však již většinou míváme kytaru doma a je tudíž poněkud pozdě.

 

Přesto alespoň nějaké konkrétní údaje, které mohou pomoci odlišit American Standard od jeho mexického jmenovce existují. Tyto údaje však nijak nepoukazují na to, že by mexický výrobek jakkoliv trpěl podřadnou kvalitou oproti svému americkému protějšku.

 

Americké Stratocastery v této třídě bývají většinou v provedení dvou až tříbarevný sunburst, případně butterscotch/translucent blonde. V případě úpravy blonde bývá tělo kytary vyrobeno z jasanu, sunburst je z olše. Zajímavé je i to, že tělo nástroje je u amerického výrobku zhotoveno vždy ze tří kusů, v případě mexického výrobku toto číslo kolísá.

 

Rozdíly najdeme i v samotném hardware na těle nástroje. V případě amerického výrobku je tremolo uchyceno na dvou šroubech, mexický nástroj jistí šroubů pět. Tremolo je u amerických výrobků vždy synchronní a vykazuje i další rozdíl, a to ve výšce a délce tremolo páky – americké Stratocastery ji mají pak výrazně delší a tím pádem i dále od těla nástroje. Co se týče ovládání hlasitosti a tónových clon - u mexického nástroje, stejně jako u amerického, je ovladač volume společný pro všechny tři snímače (u amerického nástroje v konfiguraci S-S-S), prostřední ovladač tone pak u obou modelů ovládá přítomnost výšek v signálu ze snímače v poloze u krku. Spodní ovladač tone pak u mexického Stratu reguluje prostřední snímač, kobylkový snímač pak není možné ovládat. U amerického modelu poté poslední ovladač reguluje výšky jak pro prostřední, tak pro kobylkový snímač, samozřejmě pokud elektronika není modifikována pomocí TBS (trebble-bass expander).

 

Jestliže se zaměříme na krk nástroje, nejmarkantnějším rozdílem je počet pražců – u amerického modelu je to vždy 22, u mexického či jiného pak 21. Konzervativní hráči dokonce uvádějí, že kytara s 21 pražci (tím pádem s odlišnou menzurou) nikdy nemůže znít jako pravý Stratocaster, ačkoli je pravdou, že prototypy Stratocasteru i jejich první výrobní řady měly pouze 21 pražců a vážily více než součastné modely Gibson Les Paul. Dřevěná část krku nástroje bývá zhotovena v USA a do Mexika se k montáži dováží, profil krku tedy bývá stejný, a to „modern C“. Ladící mechanika bývá stále odlišná, ne však do té míry, jako je odlišná kvalita provedení vodících šroubů či „stromečků“ na struny na hlavě nástroje – zde kvalita provedení u mexického výrobku výrazně pokulhává.

 

Co se týče snímačů, nejde sice o pravidlo, ale v případě mexických výrobků bývají často používány keramické snímače a polyuretanový lak, v případě amerických výrobků jde o klasické snímače a urethanový lak.

 

 

Na základě uvedených rozdílů lze sice usoudit, že americký výrobek je lepší, nicméně je také podstatně dražší. Mexický Stratocaster ovšem vůbec nezní špatně a dost svému kolegovi šlape na paty. Rozhodně jej nelze, spolu s kvalitou provedení, označit za nevyhovující. Snad lze ve světle uvedených faktů poukázat na to, že i u mexických Stratocasterů můžeme hledat kvalitu víceméně na úrovni Fender Stratocaster USA, a v žádném případě je není možné srovnávat s asijskou velkovýrobou produkující levné kopie osvědčených hudebních nástrojů. Na tomto místě je možná zajímavé zmínit, že koncem roku 2011 vyšla levnější, ale úspěšná série Modern Player, která zahrnovala nástroje vyrobené v Číně, a to vůbec poprvé s logem Fender!
 


Začátkem roku 2017 přichází na trh zcela nová série elektrických kytar Fender American Professional, která nahrazuje původní modely American Standard. Z oficiálních technických údajů je patrné, že se jedná o top modely vyráběné v kalifornské Coroně a rozdíly mezi nimi a mexickou produkcí jsou více než zřejmé. American Professional nejlépe definují změny v detailech: nový profil krku, pražců, inovované tremolo, nultý pražec z pravé kosti, svěží barvy a zejména kompletní elektronika – snímače Tim Shaw a Treble Bleed okruh, který zajistí, že při snížení hlasitosti výstupu vašich snímačů potenciometrem volume neztratíte žádné vysoké frekvence.


Změn je opravdu mnoho a pouze čas ukáže, zda-li si budoucí majitel kupuje pouze nový pocit či luxusní moderní nástroj převyšující konzervativnější Standard.

 

Muzar - tvůj nový komunitní hudební bazar

Muzar.cz logo

Inzeráty

Články

Muzar.cz logo
Aplikace se načítá ...